ZE ŽIVOTA ŠKOLY

Srdíčkový den

Středa 22.3.2017 byla pro studenty tříd sexty a 2.B ve znamení charitativní akce Život dětem, která pomáhá vážně nemocným dětem v celé České republice.  Občané Ledče nad Sázavou i její návštěvníci mohli ten den potkat skupiny studentů, kteří kolemjdoucím nabízeli magnetky a propisky a přemlouvali je k finanční pomoci.  V následujících příspěvcích si můžete přečíst reportáže jedné studentky a jednoho studenta - jak viděli celou událost oni.  Dnes už známe i výsledek snahy našich studentů: podařilo se jim vybrat 21 785 Kč, což je částka, kterou považujeme za výbornou.

Charitativní akce "Život dětem"

Jednoho velmi deštivého dne s datem 22. 3. 2017 jsem se zúčastnila charitativní akce Život dětem.

V čem tedy spočívá můj úkol? Právě v tom, že za opravdu nevrlého počasí v brzkých hodinách vyrážím na pochod s igelitovou taškou v ruce a kasičkou na krku.

Nejprve chodím po městě a ptám se lidí: "Dobrý den, nepřispěla byste na akci Život dětem?". Dostávám ale samé záporné reakce. Poté přehodnocuji a pokládám prosbu: "Krásné ráno, jsem studentkou místního gymnázia a naše škola se již několikátým rokem účastní charitativní akce, kdy utržené peníze pomůžou nejednomu dítku. Nepřispěla byste tedy koupí propisky nebo magnetky za 30Kč?" Na toto už mnoho lidí slyší.

Padla osmá hodina a já mám více než polovinu věcí prodaných. Nyní beru útokem základní školu v Ledči nad Sázavou, kde se mi daří prodat i druhou polovinu věcí. Možná proto, že si mě učitelé pamatují a propisky kupují hlava nehlava.

Můj záložní plán: jít přepadnout polikliniku, nebo navštívit Galatek tedy zavrhuji. Zbývá mi prodat asi 5 propisek a 3 magnetky. Vydávám se směr centrum města. U Billy vidím pána  v poměrně honosném obleku a oslovuji ho: "Dobrý den, jsem studentkou místního gymnázia a prodávám věci za 30Kč na pomoc dětem". Pánovi není možné vysvětlit, že se nejedná o žádný podvod ani poté, co se prokazuji lejstry k tomu určenými. Nicméně jak říká moje mamka: "Ty i z jalovice vymámíš tele". O pár minut později pán odchází s modrou propiskou a dvěma magnetky.

No.. a už mi nezbývá nic jiného, než se vydat směr gymnázium odevzdat utržený obnos peněz. S překvapením zjišťuji, že v čase 8:43 jsem první, komu se podařilo vše prodat.

Teď tedy pevně doufám, že se peníze dostanou do rukou někomu, kdo je nezbytně potřebuje. Této charitativní akce bych se nebránila zúčastnit znovu.

Tereza Beladová - sexta

Srdíčkový den s gymnáziem

Je středa 22. 3. 2017 a já stojím u Gymnázia Ledeč nad Sázavou, kolem mě je naprosté ticho, jen kapičky vody se tříští o můj deštník. Co tu dělám? Vysvětlím. Gymnázium v Ledči nad Sázavou se zapojilo do celorepublikové charitativní sbírky Život dětem určené na podporu nemocných, handicapovaných a opuštěných dětí. Já a celá naše třída se do tohoto projektu zúčastnila. Společně s mým spolužákem Tomášem Kovaříkem jsme vytvořili skupinu. Ale popořádku.

Stojím před gymnáziem a čekám na svoji první "oběť". V jedné ruce držím tašku s propiskami a magnetky a v druhé deštník. Obě ruce mi mrznou, a proto se uchyluji do budovy gymnázia. Po chvíli přichází první zájemce a říká: "Mám jenom stokorunu." A jelikož nemám na vrácení, tak se mi ho daří přemluvit ke koupi tří věcí místo jedné. Porozhlédnu se a vedle mě stojí ředitelka školy a chce si koupit magnetek. No, řeknu vám, není to nejpříjemnější pocit.

Pak odcházím zpět do té plískanice a volám Tomášovi, jestli už dorazil do Ledče. " Dáme si spicha před Billou," říká Tomáš a pokládá telefon. Prodírám se přes kaluže vody na chodníku a snažím se prodávat magnetky a propisky kolemjdoucím, jenže je špatné počasí a nedaří se mi to. Každý radši pospíchá domů nebo do práce. Boty už mám promáčený, kalhoty taky a opět mi je zima na prsty. "Hurá!" křičím a jsem konečně před Billou. Po chvíli přichází Tomáš a můžeme pokračovat v prodeji.

Procházíme náměstí, ale moc se nám nedaří. " Ty vole, jestli to půjde takhle dál, tak to neprodáme ani do čtyř hodin," říká naštvaně Tomáš a já s ním souhlasím.  Potom netrpělivě čekáme na velkou přestávku, abychom mohli jít na druhý stupeň ledečské základní školy. "Mám to tam domluvený," říkám Tomášovi.

Přicházíme na základku a hned nás posílají za ředitelkou "Můžete to tady prodávat, ale jen učitelům," říká přísně a my pokyvujeme, že ano, a jdeme do sborovny učitelů. Zde se potkám se svými bývalými učiteli. "Tak tě tady zase máme," říká můj bývalý třídní učitel a já s úsměvem říkám: "No jo, co se dá dělat," a následně se dáme do řeči. Pak prodáváme ostatním učitelům magnetky a propisky. Učitelům se nejvíce líbí magnetky se zvířátky, a proto také nejrychleji mizí. Ale pořád nám zbývají propisky, a proto jdeme za klukama, se kterými jsem to už měl domluvené z minulého týdne. Rychle jim prodáme propisky, aby nás neviděla ředitelka, a utíkáme na gymnázium. Zde předáváme peníze a jdeme domů.

David Kváš -  II. B

rss